Radim Bártek pochází z Poličné, malé obce nedaleko Valašského Meziříčí. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou ve Vsetíně a následně pokračoval na VŠB-TU Ostrava v oboru konstrukce. Už od dětství měl jasno, že strojírenství bude jeho cesta – často totiž trávil čas v dílně se svým tátou, kde mu pomáhal při práci. A během střední školy si poprvé všiml Tatry, když pracoval na brigádě při stavbě kolárny naproti hlavní jídelny. Tehdy si říkal, jak skvělé by bylo jednou pracovat ve firmě takového formátu. Netušil ale, že se jeho sen skutečně splní.
Na vysoké škole v dubnu 2019 objevil nabídku brigády na konstrukčním oddělení v Tatře, rozhodl se to zkusit a od té doby to šlo rychle. Brigáda, letní stáž, bakalářská práce, diplomová práce... a od srpna 2022 nakonec plnohodnotné místo.
Radime, co Vás přivedlo k aktivní účasti na projektu T 162 „Karel“?
O projektu Karel jsem se dozvěděl od kolegů na konstrukci, kteří skládali tým pro vývoj dakarského speciálu. Bez váhání jsem se přihlásil s nabídkou pomoci, kde bude potřeba. Díky svým zkušenostem s návrhem nástaveb jsem si vzal na starost právě tuto část projektu.
Takže v podstatě navrhujte zadní část vozidla?
Ano, tvořím hlavní část zadní konstrukce vozidla, jinými slovy to, jak bude vypadat zbytek vozidla za kabinou. Rozvrhuji, kde budou menší díly (např. vzduchojemy, sání, výfuk) umístěné. Připravuji konstrukci, aby bylo k čemu komponenty chytit, a zároveň se snažím vše navrhovat tak, aby vozidlo bylo pohodlně servisovatelné, a zároveň bylo vše dostupné a plnilo funkci. Takový trochu „tetris“ s komponenty.
Čekají Vás s kolegy nyní nějaké výzvy právě v konstrukci zadní nástavby? Mám na mysli například různé přístupy k rezervním kolům, motoru a dalším agregátům či proudění vzduchu okolo vozidla.
Momentálně čelíme různým výzvám, ale všechno chce svůj čas a nalezení správného řešení, které bude funkční, bezpečné pro posádku, relativně jednoduché a hlavně rychlé. Aktuálně například s Petrem Kolibou řešíme, jak budeme sundávat rezervní pneumatiky z držáku, nebo s Michalem Adlofem způsob, jak dostávat vzduch do motoru z vnějšku. Spolupracujeme také s kolegy z výpočtářského týmu, kteří se o projekt zajímají a na základě simulace proudění vzduchu kolem vozidla společně hledáme optimální cestu.
Podílíte se na stavbě dakarského speciálu, co vlastně Vy a Rallye Dakar? Sledoval jste také působení Tatrovek v dětství jako Vaši kolegové?
Já to mám možná malinko jiné než ostatní, samozřejmě jsem rád, že vidím prezentaci našich vozidel na Dakaru, a že můžeme konkurovat světové špičce, ovšem já radši jako malý běhal po venku, než seděl doma u televize. Ale samozřejmě když byla/je možnost, tak se na Dakar rád podívám a našim vozům samozřejmě fandím.
Jaké byly Vaše začátky v Tatře?
Nastoupil jsem jako konstruktér rámu, kde jsem nejdříve zpracovával standardní zakázky, později jsem se dostal k projektu vodíkového vozidla, kde jsem navrhoval hlavní rám vozidla, a jelikož zrovna kolega přecházel na jiné oddělení a neměl za sebe náhradu, tak jsem tvořil i hlavní konstrukci za kabinou a tím jsem se dostal více do vývojové části. Na začátku roku 2024 jsem přestoupil do oddělení projekce vozidel, kde aktuálně zastávám pozici projektant.
Zmínil jste projekt vodíkového vozidla, které v civilním provedení Tatra představila minulý rok. Na Rallye Dakar už některé týmy využívají právě alternativní pohony. Můžete nám tento projekt více přiblížit?
Na dakarský speciál jsme nad tím asi ani nepřemýšleli, vím, že kolegové od motorů uvažovali o jiném typu paliva pro závod a jiném pro přejezdy, ale uvidíme, jak to nakonec dopadne. Ovšem mít třeba v rámci doprovodu vozidla s alternativními pohony by mohla být skvělá reklama pro firmu.
Vraťme se ještě k tomu vodíkovému vozidlu. Byl to pro vás zatím dosavadní nejzajímavější projekt?
Každý projekt má své kouzlo – některé jsou zajímavější, jiné méně, ale každý přináší něco jedinečného. Práce na vodíkovém vozidle však byla výzva sama o sobě. Podílet se na tak rozsáhlém projektu, kde nikdo dopředu nevěděl, jestli vše bude fungovat a jestli se všechny komponenty podaří propojit, to je přesně ten typ práce, který mě baví. Mám rád spolupráci s ostatními, výměnu názorů a společné hledání optimálních řešení. K takovému projektu jsem samozřejmě přistupoval s respektem, zvlášť když jsem si uvědomoval, jak nákladné tyto „hračky“ jsou a co všechno dokážou. Dnes už ale vím, že kdybych měl podobné vozidlo stavět znovu, udělal bych to jinak.
Proč jste zvolil pro svou práci právě kopřivnickou Tatru?
Při výběru svého prvního zaměstnání po škole jsem měl na stole více nabídek, ale rozhodl jsem se pro jistotu. Prostředí v Tatře jsem dobře znal – věděl jsem, co mě čeká, kdo bude mým vedoucím a jaké možnosti mi tato práce nabízí. Díky stáži jsem měl navíc už dříve možnost poznat lidi na konstrukci, takže jsem věděl, do čeho jdu. Chtěl jsem také firmě trochu oplatit to, jaké příležitosti mi během studií poskytla a jaký přístup ke mně měla.
Tak klasická otázka na závěr, která Tatrovka je Vaše nejoblíbenější?
Pro mě osobně je to nejspíš T 148. Soused ji totiž vlastnil a občas nás v ní vozil. Dodnes ji má a nemůže si ji vynachválit.
