Jan Jošek měl o práci v Tatře zájem už před osmi lety, hned po dokončení školy. V té době však bylo konstruktérů dostatek, a tak se rozhodl studovat další obor. Následně přijal nabídku v jedné firmě, kde pracoval sedm let, než se mu konečně splnil sen. Do Tatry nastoupil v září 2023 na pozici konstruktéra náprav a od dubna 2024 se věnuje konstrukci přídavných převodů.
Tatry provází Honzu celý život. Už jako dítě se vozil v plastové T 815, jeho otec ho brával do hasičárny, kde měli T 148, později T 815, a nyní T 815-2 TerrNo1 a vůz Tatra Force. Během dospívání ho fascinoval truck trial, od vysoké školy zase dakarské závody, a tato vášeň mu zůstala dodnes. V projektu Karel má na starosti nápravy a přídavný převod.
Honzo, jak jste se dostal k projektu T 162 „Karel“?
Dostal jsem se k tomu trochu náhodou. V době mého nástupu do Tatry již byly informace o spuštění projektu zveřejněny, a tak jsem se o něm dozvídal postupně od kolegů. Vlastně jsem se do toho nijak nehrnul, přece jen jsem byl úplný nováček.
Kdy přišel ten radikální zlom a začal jste se podílet aktivně?
Zlom přišel v prosinci, kdy bylo potřeba začít navrhovat přední nápravu. Protože v té době si kolegové nápraváři nemohli dovolit trávit další čas na projektu "Karel", tak jsem to vzal jako zajímavý způsob zaškolení do tajů náprav. K přední nápravě se brzy přidaly i vyztužovací vzpěry (á la T 111), následovala zadní náprava.
Od dubna jste ale na nové pozici. Měla tato změna vliv na Vaše kompetence v projektu?
Když jsem přešel z náprav na přídavné převody, jeden z kolegů převodářů zapojených v projektu „Karel“ povýšil a druhý odešel. Tak jsem dostal na starost i přídavný převod. Samozřejmě se zde mohu opřít o zkušenosti a rady pánů Pončíka, Wankeho a Hinnera.
V jaké aktuální fázi se celý projekt nachází? Co máte už nyní za sebou a co Vás čeká v nejbližší době?
Co se náprav týče, s kolegou, který má na starost pérování, ladíme detaily. O přední nápravě máme celkem jasnou představu. Naopak u zadní nápravy se pohybujeme v poměrně neznámé oblasti – žádná dakarská Tatra neměla motor vzadu a chování budoucí T 162 jen odhadujeme. Využíváme při tom zkušenosti týmů Tatra Buggyra Racing, Fesh Fesh a Tom Racing. U přídavného převodu byl největší problém navrhnout ozubená kola tak, aby se do skříně vlezl dělič momentu a zároveň, aby bylo dodrženo potřebné převodování vzhledem k minimální i maximální rychlosti. To se s pomocí p. Hinnera povedlo a nyní pracuji na finálním konstrukčním řešení přídavného převodu.
Na začátku zmiňujete, že Vás fascinují dakarské závody. Tím pádem tento projekt pro Vás musí mít speciální nádech, je tomu tak?
Určitě ano. Na dakarském závodění mě zajímají především příběhy závodníků a techniky. Na každém sportu je nejzajímavější jeho začátek – začíná se se základním vybavením, které se postupně vylepšuje, z amatérů se stávají zkušení sportovci, pravidla ještě nejsou tolik svazující. Když uvedu příklad – v F1 se objevil šestikolový Tyrell, na Dakaru dvoumotorový DAF. Ten prostor pro kreativitu tehdejších konstruktérů byl úžasný. Díky projektu T 162 se stávám součástí příběhu „Kladivo na turbotwin“, který započal koncem 80. let. Třešničkou na dortu by byla účast T 162 na některé z dálkových rallye, kde bychom zjistili, jak se auto chová v reálných podmínkách závodu.
Máte i osobní zkušenosti z dálkových offroad závodů?
Ano, v roce 2020 jsem se byl podívat na start Africa Eco Race v Monaku. Začal jsem den před startem prohlídkou bivaku ve francouzském městě Menton, kde probíhaly přejímky. Vládla tam taková pohoda – ani mi nepřišlo, že by se mělo druhý den startovat. V den startu jsem si prošel zbývající část města a směřoval na vlak do Monaka. Ten mi naštěstí ujel a díky tomu jsem jel dalším vlakem s Tomášem Tomečkem a částí jeho týmu. Společně jsme si prošli podvečerní Monako. Jednou bych se rád podíval i do cíle – k legendárnímu Růžovému jezeru.
Na jaký projekt jste za svou dosavadní kariéru v Tatře nejvíce pyšný?
To se nedá tak úplně říct. Za ten necelý rok ještě spousta projektů běží a bylo by předčasné některý jmenovat. Kdybych měl jmenovat pro mne nejpřínosnější projekty, tak za nápravy to je právě T 162 a za přídavné převody probíhající projekt letištního hasičského speciálu.
Tato otázka na Tatrováka nesmí chybět, a proto si ji dáme na závěr. Jaká je Vaše nejoblíbenější Tatrovka?
Tak tato otázka je asi nejtěžší. Mám top 10, ale pokud to mám zúžit, pak z osobních T 2-603 model 1968, z nákladních T 148 CAS 32. Do speciální kategorie bych vybral CZS-15 Triton.
