Lukáš Adolt, jako většina kluků, vyrůstal s modely Tater a sledoval výsledky z Dakaru. Nikdy ho však nenapadlo, že by jednou mohl pracovat přímo v Tatře. Po absolvování strojní průmyslovky ve Frýdku-Místku se vydal na VŠB-TUO, kde se jeho vášeň pro Tatru proměnila ve skutečnost.
Když v roce 2012 nastal čas výběru tématu diplomové práce, rozhodl se zkusit štěstí a oslovil přímo Tatru. Odpověď byla pozitivní, a tak Lukáš začal pracovat na své diplomové práci přímo na zkušebně v Tatře.
Po dokončení školy ale nastoupil do jiného zaměstnání a Tatra se mu na nějaký čas vytratila z dohledu, přesto její vývoj sledoval dále. Na konci roku 2021 však na profesní síti LinkedIn objevil inzerát na pozici konstruktéra v Tatře. Bez váhání poslal svůj životopis a byl pozván na pohovor. Od února 2022 tak začal svou kariéru v Tatře jako konstruktér náprav a v září roku 2023 přešel do týmu pérování, kde působí dodnes.
Lukáši, co Vás vlastně přivedlo k aktivní účasti na projektu T 162 „Karel“?
Když se objevila nabídka účasti na projektu stavby závodní Tatry, neváhal jsem ani chvíli a hned jsem se přihlásil. Jako fanda automobilových závodů jsem si nechtěl nechat utéct příležitost podílet se na stavbě takového auta.
Speciál má disponovat pérováním nejnovějšího provedení, zkrutnými stabilizátory a nejnovější generací tlumičů Reiger s vinutými pružinami, vždy po dvojici na každé polonápravě. Jedná se tedy o to nejlepší vybavení?
Nebudu lhát, když řeknu, že se inspirujeme dalšími závodními týmy, které používají Tatry na Dakaru. Vzhledem k tomu, že tatrovácký podvozek je specifický a odlišný od konkurence, využíváme kombinaci vzduchových vlnovců pod rámem podobně jako u sériových vozidel s tlumiči Reiger s vinutými pružinami. Pro tatrovácký podvozek asi nejlepší možná kombinace, která existuje.
V rámci projektu T 162 „Karel“ máte na starosti právě zmíněnou oblast pérování. Co všechno tato agenda zahrnuje?
Řeším zástavbu vzduchových vlnovců, uložení tlumičů na rámu i na nápravě, mám na starost také návrh stabilizátorů. T 162 „Karel“ vymýšlíme jako plnohodnotné závodní auto, takže se chceme vyhnout nějakým kompromisům, snažíme se najít co nejlepší možné řešení, proto jsme třeba zvolili tlumiče Reiger.
Na čem konkrétně pracujete v unikátním projektu „Karel“?
V současnosti je určené umístění vzduchových vlnovců, uchycení tlumičů a stabilizátorů na zadní nápravě. Nyní pracuji na vrchních konzolách tlumičů pro zadní nápravu, které budou upevněny k rámu a také na umístění a provedení zadního stabilizátoru. Bude se lišit od provedení, které se používá u sériových aut a bude umožňovat jednoduchou změnu tuhosti podle požadavků konkrétního řidiče. Co se týká přední nápravy, tam mě čeká ještě dost práce. Bude třeba najít vhodné umístění vlnovců pérování a pak mě s kolegou z náprav čeká vymýšlení konzoly pro vlnovce, která bude upevněná na přední nápravě. Také bude třeba vytvořit konzoly pro uchycení tlumičů k nápravě a k rámu. A v neposlední řadě i provedení předního stabilizátoru a jeho uchycení k nápravě, kde jsme trochu omezeni prostorem pro zástavbu.
V úvodu je zmíněno, že jste ve společnosti Tatra Trucks zpracovával diplomovou práci. Jaké téma jste tehdy řešil?
Moje diplomová práce byla na téma „Provozní měření na vozidle Tatra T 158“, kdy se jednalo o měření vibrací vozu působících na řidiče při jízdě v různých jízdních režimech. Jezdili jsme s panem Rostislavem Kuběnou (dlouholetý zaměstnanec zkušebny) po polygonu v zelené Tatře Phoenix 6x6, které prý říkali Esmeralda. Pan Kuběna mě nechal obsluhovat měřící aparaturu, snažil se, abych si z té diplomové práce něco odnesl, pomáhal mi s vyhodnocením, dodnes na to rád vzpomínám.
Esmeralda? Tím je asi myšlena smaragdová barva nebo snad nějaký další tatrovácký slang?
Určitě to byla narážka na zelené oblečení, které nosila herečka v té telenovele.
Na jaký projekt jste za svou dosavadní kariéru v Tatře nejvíce hrdý?
Za dobu mého působení v Tatře jsem se dostal k různým projektům, nejvíc mi v hlavě utkvělo řešení vík kolových redukcí pro australského zákazníka, kde jsem řešil problém s přehříváním olejové náplně z období mého působení na konstrukci náprav a pak také práce na projektu nové generace Tatry Phoenix.
Tato otázka na Tatrováka nesmí chybět, a proto si ji dáme na závěr. Jaká je Vaše nejoblíbenější Tatrovka?
Z osobních se mi nejvíce líbí Tatra 700, co se týká nákladních, tak tam je mým favoritem T 162 v obou verzích (kapotovaná i trambus). Z mého pohledu pokrokové auto, u kterého byla velká škoda, že se nedostalo do sériové výroby.
