V pondělí 13. května 2024 měli členové projektu „Karel“ ojedinělou možnost potkat se s lidmi, tatrováky, kteří se dakarských rally účastnili a přišli se, na pozvání Radomíra Smolky, do prezentačního centra na zkušebním polygonu Tatry podělit o své zážitky. Na setkání byla i první dakarská Tatra 815 6x6, tzv. „Ostrý II“, která po dvou a půl letech opustila klid Muzea nákladních automobilů v Kopřivnici v rámci přípravy na víkendovou akci v Sosnové (17.18. 5. 2024).
Pozvání na velmi neformální osobní setkání přijalo hned šest „dakaristů“. Nejstarším z nich byl Ota Měřínský, který se Dakaru účastnil v barvách Tatry v letech 1987-1993, aby se vrátil ještě v letech 2012-2013. Dalším pak byl Radomír Stachura, který strávil vedle Karla Lopraise 14 let (1986-2000) a je pětinásobným vítězem Dakaru. Pamětníky počátků tatrovácké účasti na Dakaru doplnil Bedřich Sklenovský, který na Dakaru zažil roli řidiče soutěžního i doprovodného vozu, a který platil za jednoho z nejlepších mechaniků v týmu tatrováků.
Trojici „penzistů“ doplnila trojice, se kterou se všichni členové týmu „Karel“ potkávají denně při plnění pracovních povinností, a přitom mnozí z nich ani netušili, co vše mají tito chlapi za sebou. Nechyběl tedy Petr Gilar, excelentní zkušební řidič a technik, který se poprvé Dakaru zúčastnil v roce 1992 a v roce 2007 svým navigačním a technickým umem dovedl Aleše Lopraise při jeho debutu za volantem ke třetímu místu v Dakaru. Toho doplnil Petr Hamerla, technik zkušebny, který byl v posádce s Karlem Lopraisem a Josefem Kalinou při posledním Karlově vítězství v roce 2001. Posledním hostem byl vedoucí prototypové dílny Martin Kahánek, který na Dakaru debutoval v roce 1998 (a byl účastníkem nešťastného přepadení bandity) a posléze s Bedřichem Sklenovským strávil několik ročníků v kabině doprovodné T 815 6x6, zvané „Babča“, v rodinném týmu Lopraisů.
Z výčtu hostů je vidět, že všichni z nich měli vazbu na Karla Lopraise a strávili s ním nemálo času. A samozřejmě vzpomínky na něj nemohly chybět, byť některé byly i tzv. „off record“, nicméně aspoň přiblížily Karla jako normálního člověka se svými drobnými nedokonalostmi. Hlavní slovo měl Bedřich Sklenovský, který svým nenapodobitelným způsobem přiblížil realitu afrických „Dakarů“ v 90. letech a na počátku nového milénia. Radek Stachura popsal své drobné nehody s vítěznou čtyřkolkou z roku 1988 (ano, poškození pravé strany kabiny, tak dobře viditelné při prohlídce Muzea nákladních automobilů Tatra, nezpůsobil Karel Loprais, ale právě Radek při předváděčce na Letné v létě 1988), tak i s „Pumou“, kdy jel jako předjezdec při jedné z rally a: „taky se to trochu nepovedlo“. Vzpomínalo se i na Jaroslava Krpce a jeho nadčasový projekt T 162 – jak se vyjádřil Bedřich Sklenovský: „Slávek (tak se Ing. Krpcovi říkalo – pozn. autora) byl nadšený, my méně, bo jsme se báli, jak z toho uvidíme v dunách. Ale jak ukazuje dnešní trend, tak bez kapoťáku už dnes Dakar nevyhrajete.“
Více než tříhodinové povídání pak uzavřely jízdy „Ostrým“ po polygonu s Petrem Gilarem za volantem. Svezl se každý, každý byl vyfotografován, každý si odnesl jedinečný zážitek. „Ostrého“ pak po polygonu prohnal i Bedřich Sklenovský. Celé akci přálo i počasí, které jen korunovalo příjemně strávené odpoledne.
